Kolik dotyků potřebujeme, abychom přežili?

Mezi nejdůležitější potřeby narozeného děťátka patří rozpoznávání signálů pomocí pokožky.

Dokazuje to i experiment učiněný na předčasně narozených dětech, z nichž polovina byla hlazena každou hodinu aspoň 5 minut a ta druhá polovina ne. Výsledek? Hlazené děti přibíraly na váze lépe než ty, které neměly to štěstí. 

„Abychom po narození přežili, tak komunikujeme se světem okolo sebe hlavně hmatem."

Dítě je po narození absolutně závislé na matce. Naštěstí jsou ona i dítě vybavené přesně stejnými instinkty, které je drží pospolu. I když se třeba na chvíli od sebe vzdálí, hned vzápětí se vzájemně hledají. „Připoutávací“ chování, jak se tendence k blízkosti odborně nazývá, je evolučně daný repertoár chování, jako například úsměv, pláč při nedostatku kontaktu anebo zklidnění jako reakce na na tělesnou blízkost matky. „Připoutávací“ chování je základem vztahové vazby, která nás od narození usměrňuje k silnější osobě, která se o nás má starat. 

matka líbající své děťátko na čelo

Prostřednictvím kůže je stimulovaný i vývoj vnitřních orgánů v těle novorozence. Neuro-psychologický efekt u dvojice matka a dítě je vzájemný. Jejich symbiotický vztah je nesmírně důležitý pro další vývoj dítěte, bez něj může děťátko i zemřít.

Z historie známe velmi netradiční experiment krále a později i císaře Fridricha II. Byl to vzdělaný vládce, který mimo jiné ovládal několik jazyků. Kromě němčiny se domluvil i latinsky, italsky, francouzsky a řecky. Experiment vycházel z jeho zvědavosti, jakou řečí by mluvily děti, kdyby na ně nikdo žádným jazykem od narození nepůsobil. Chtěl vědět, jestli to bude nejpůvodnější jazyk – hebrejština či latina –, nebo náhodou se děti už narodí s jazykem svých rodičů.

Král nechal vybrat několik novorozenců a jejich kojící matky anebo náhradní „kojné“ dostaly příkaz, aby se plně postaraly o fyzické potřeby dětí – okoupaly je a nasytily –, ale měly striktně zakázáno na děti promlouvat anebo vytvářet jakékoli jiné interakce. Nakonec se král o původním jazyku nedozvěděl nic, protože děti z nedostatku lásky a blízkosti v průběhu experimentu zemřely. Tento závěr se dozvídáme z dobových záznamů v kronice.

orangutání matka se svým mládětem

Americký psycholog Harry Harlow se v poválečných letech pustil do řady experimentů s opicemi, aby zkoumal jejich chování v interakci s náhradní matkou. Odebral opičím matkám jejich mláďátka a umístil je do klece s dvěma napodobeninami matek – jednou plyšovou a druhou drátěnou. Na drátěnou umístil láhev s mlékem. V průběhu experimentu s různými variacemi se ukázalo, že mládě upřednostnilo plyšovou (dotykovou) „matku“ před nehostinnou drátěnou. A to i navzdory tomu, že drátěná matka měla mléko. Mládě se sice šlo napít, ale vždy se vrátilo k měkké atrapě matky. Harlow tím dokázal, že pouto mezi matkou a mládětem je větší než potřeba jídla. Závěry inspirovaly další psychology prozkoumávat teorii attachmentu humánnější cestou.

Britský pediatr a psychoanalytik Donald W. Winnicott dokázal krásně popsat, jak hodně je první kontakt určující pro další život dítěte a hlavně pro jeho vnímání sebe sama (sebehodnocení, sebe-obraz, sebevědomí atd.). Do psychologie uvedl pojem „dost dobrá matka“. Taková matka je pozorná a citlivá k potřebám dítěte, ale zároveň se nesnaží být dokonalá a nevyčítá si, že má i svoje potřeby. 

Některé matky mohou mít problém následovat své mateřské instinkty.

„Častěji se však setkáváme s přemotivovanými matkami než s těmi, které děti zanedbávají."

Přemotivované matky totiž dbají víc na to, jaké by měly být, než na to, jak se ve skutečnosti cítí. Když se nesmírně snaží s cílem udělat vše dokonale, vytvářejí na sebe jen zbytečný tlak a napětí. Dítě cítí a vnímá tuto úzkost, nejistotu a nepohodu matky, i kdyby ho od rána do večera nosila v náručí. To do jisté míry vysvětluje, proč mají úzkostlivé matky tak často i úzkostlivé děti.

 ranní shon matky s dítětem

Ale vraťme se ke kožnímu kontaktu a potřebě lidských dotyků. Když se nám v raném dětství nepodaří nasytit náš psychologický hlad po blízkosti, bezpečném vztahu a častých dotycích, zanechá to v nás prázdno. Dítě si tyto svoje zkušenosti nepamatuje, má je uložené v implicitní paměti. Až do dospělosti si nese v sobě pocit, že s ním není něco v pořádku. V duši má prázdno a absorbuje všechnu pozornost, lásku a zájem svého okolí jako černá díra. Proto právě láska a lidsky kontakt jsou u dětí pro jejich zdravý vývoj mimořádně důležité.

Jestli vás téma zaujalo, přečtěte si i tento článek.

4.5000

Byl pro vás tento článek užitečný?

Ne

Ne

Velmi užitečný

Děkujeme za Váš hlas

Nenechte si ujít nejnovější články, rozhovory a odborné rady týkající se atopie

SOUTĚŽ UKONČENA: Soutěžte o balíčky Atoderm a otestujte se, co víte o opalování

Před 4 měsíci
Photoderm Mineral