Chyby ve výchově dětí ovlivňují jejich chování i zdraví v dospělosti - 1. část

O tom, že mají prožitky z dětství vliv na osobnost člověka a jeho zdraví, už se napsala řada knih i odborných publikací.

Já se s tímto faktem potýkám celou dobu, kterou se věnuji své psychologické praxi. Svým způsobem je pochopení celého principu velmi jednoduché, přestože v detailní práci je potřeba vnímat širokou řadu detailů. 

Když se člověk zamyslí nad narozením děťátka, je to bytost, která postupně vnímá víc a víc podnětů ze svého okolí, učí se poznávat okolní svět a rovněž se učí v tomto světě přežít.

Toto nastavení se začíná plně probouzet k životu v období, kdy už si dítě vědomě uvědomuje samo sebe. Je spojené s osvojením si řeči mezi 2,5–3 lety. V konkrétní praxi jej můžeme pozorovat zejména změnou komunikace v podobě: „Já sám(a). Já nechci. Nejdu…“ 

Zkusím teď nastínit několik velmi zjednodušených příkladů, na kterých se budu snažit celý princip blíže vysvětlit. Pojďme se podívat na malou holčičku, říkejme jí třeba Lucinka. Malá Lucinka se narodí milujícím rodičům, kteří mají zázemí, váží si jeden druhého, jsou radostní i vnímají své životní role. Lucince se věnují, tráví s ní moře času, jsou k ní laskaví, zároveň jí nastavují v srdečnosti životní hranice.

Neženou Lucinku bezhlavě do výkonu, nejsou k ní zlí, jsou opravdovými vzory a to, co chtějí po Lucince, sami dodržují. Její mysl je naladěná na fungování s rodinou, která jí dává jistotu, důvěřuje dospělým, má v sobě životní radost, dokáže vnímat, co prožívá, a dávat to najevo. Pokud by Lucinka měla takovéto zázemí, má ideální podmínky pro tělesné zdraví a má nakročeno být jednou v dospělosti veselou ženou, prožívající život ve větším nadhledu než její vrstevníci. 

Jako jiný příklad uvedu Kačenku. Ta se narodí mamince, která vidí na prvním místě práci a svůj vlastní úspěch. Maminka na Kačenku nemá čas, od útlého dětství se jí příliš nevěnuje, dává ji odmalička do jeslí a školek, střídají se u ní paní na hlídání jako na běžícím páse. Maminka nemá pochopení pro fyzický kontakt s Kačenkou, nechce ji dlouho kojit ani brát do náruče, natož tak s ní usínat v posteli. Kačenka často pláče, bojí se, bývá nemocná a její mysl se učí adaptovat na podmínky, do jakých se narodila. Vnímá z maminky, že ji její radost obtěžuje, maminka nemá trpělivost na její otázky, je často podrážděná a rázná. Malá holčička se učí více uzavírat do sebe, bojí se odmítnutí. V některých ohledech se tak naučí být nevnímavou, v jiných ohledech přecitlivělou a celoživotní zdravotní i duševní problémy na sebe nemusejí nechat dlouho čekat. Kačenka může mít jednou problémy se sebehodnotou, s nedůvěrou v lidi okolo sebe, může mít tendence k závislostnímu chování, což může mít silný vliv na širokou škálu psychosomatických onemocnění.

Jako třetí příklad uvedu třeba Martínka. Chlapeček se narodí do rodiny, kde je dominantní maminka, která řídí všechny okolo sebe. Manžel se moc do výchovy nezapojuje, je spíše v práci anebo se baví svými koníčky. Chlapeček odmala slyší povely: nedělej, nesahej na to, neskákej, nekřič, ukliď si to, sedni si, nemluv, neběhej, nervi se… Jeho zcela přirozené chlapecké projevy jsou doma i ve školkách penalizovány ženskou autoritou, Martínek se tak učí, že v očích žen není dost dobrý, když se chová jako kluk, a cítí v sobě obrovské napětí, které se opět může projevovat všemi směry. Může z něj být submisivní muž podřízený ženám, může z něj být superambiciózní muž, snažící se celému světu dokázat, že on je ten nejlepší, a může to být rebel, který bude s ženami celoživotně bojovat. Jisté je, že to velmi pravděpodobně nebude laskavý, vnímavý, silný muž, vědomý si své hodnoty a svých hranic, který si nepotřebuje nic dokazovat ani s někým bojovat. 

Jinak řečeno, když naše dušička od dětství zažívá situace, které se neslučují s tím, co by biologicky měla zažívat, začne se bránit nepřeberným množstvím více či méně patologických modelů chování, které v konečném důsledku začnou vždy ubližovat buď nám samým, anebo nejbližšímu okolí.