"Jak zvládnout ekzém a nezbláznit se."

Nebo jak zvýšit psychickou odolnost rodiny v začarovaném kruhu atopie?

Atopie je významný stresový faktor pro dítě i rodiče. Atopie je emoční a psychosociální zátěž.

Jak zvládat tento stresor? Ačkoli často nemáme pocit kontroly nad vývojem léčby, vždy můžeme přebrat alespoň částečný podíl odpovědnosti za průběh onemocnění. A tím myslím hlavně odpovědnost za své postoje a prožívání.

Podle míry poznání, kterou v současnosti disponujeme, je atopický ekzém chronické, a tím celoživotní onemocnění. Jeho remise, projevy a intenzita se mohou v průběhu života měnit a vypadat neustále jinak. Nejčastěji si pacienti stěžují na svědění, které i já sama považuji za nesnesitelnější než bolest. Moje osobní zkušenost je právě s výrazně odlišným průběhem atopie, ale i jeho prožíváním v různých etapách života. Vždy podle toho, jak jsem se na svůj problém dívala.

V současnosti se psychická odolnost chápe jako proces, který se vyznačuje spíše proměnlivostí než stabilitou.

Dynamiku prožívání atopie v rodině potřebujeme chápat v trojúhelníku dítěte, rodičů a jejich vzájemném vztahu. Každá část tohoto rodinného trojúhelníku potřebuje podpořit a posílit v kompetencích, aby dosáhla zlepšení v "odolnosti" vůči stresovým aspektům ekzému, a tím i v pocitu kontroly.

Proč je to důležité?

Co potřebujete vědět o pojmu "psychická odolnost" (hardiness - S. Kobasová osobní odolnost až tvrdost, zda resilience - pružnost, nezlomnost)

Podle toho, co v sobě "zapínáme" nebo zapojujeme, se i psychická odolnost dá rozdělit na 3 aspekty:

Kontrola, při které se zapojují hlavně naše emoce.

Kontrola atopického ekzému (mít ho pod kontrolou) je právě to, co nám zoufale chybí. Atopický ekzém jako multifaktoriální onemocnění - to samo o sobě již zdálky křičí, že ho není vůbec jednoduché rozlousknout, pochopit, léčit.

Pocit kontroly zahrnuje víru ve vlastní schopnost zvládat situaci. Je založena na přesvědčení, že máme vliv buď na události ve svém životě, nebo alespoň můžeme ovlivnit jak zvládáme to, co život přináší.

 

Závazek odráží naši angažovanost v tom, co děláme a jaké aktivity vnímáme jako smysluplné. Zde zapojujeme své činy.

Výzva, schopnost přeměnit události ve smysluplný celek. Tento aspekt psychické odolnosti znamená naši otevřenost ke zkušenostem. Je to schopnost vidět změnu neočekávané a nepředvídatelné jako příležitost. Na to potřebujeme nejvíce zapojit rozum, kognice.

 

Odolné děti

Odolnost dětí částečně závisí na jejich inteligenci a schopnosti pamatovat si a učit se. Odolné děti se nejvíce vyznačují: sebe-porozuměním, dobrou komunikační dovedností a schopností efektivně využívat své znalosti a zvládat řešit problémy. To jsou všechno kvality emoční inteligence.

Cesty k psychické odolnosti

Psychická odolnost není vlastnost, kterou někdo má, nebo nemá. Je to souhra několika faktorů. Vnitřních, relativně stabilních osobnostních rysů, vlastností, schopností či dovedností, které se může naučit kdokoliv. Jak jsme si řekli už v úvodu, odolnost není statická, je to proces!

1) Vzdělávejte se o problematice, hledejte informace a buďte k nim kritičtí.

První volbou je nejčastěji hledání informací a edukace. To je cesta, kterou jste zřejmě zvolili i vy a díky tomu jste dnes zde. Je to výzva - "proměnit události ve smysluplný celek".

2) Věnujte pozornost vztahům a neizolujte se

Dobré vztahy jsou důležité vždy a všude. Zjišťují to cílené výzkumy, ale říká nám to i naše zkušenost.

Mnohé studie ukazují, že základní podmínkou odolnosti jsou podporující vztahy v rodině i mimo ni. (Studie R. Waldingera dokázala primární vliv láskyplných vztahů na štěstí a zdraví člověka. Http://robertwaldinger.com/). Ukazuje se, že je v podstatě jedno, zda jde o důvěrný vztah s rodičem či dostupnost významných druhých. Důležité je, aby dítě mělo blízký a důvěrný vztah alespoň s jednou emocionálně stabilní osobou, která je citlivá k jeho potřebám. Přijímání pomoci a podpory od těch, kterým na vás záleží, a kteří vás vyslechnou, posiluje odolnost. Laskavé vztahy dokážou člověka povzbudit a ujistit.

Chronické onemocnění kůže může často vést k vyhýbání se společenským kontaktům až k izolaci. Někdy je omezení kontaktů postupné a nenápadné. Přichází jako důsledek omezení rizikových aktivit. Například přestaneme chodit na koupaliště, k vodě, do písku apod. Někdy se zas cíleně vyhýbáme lidem, protože se "na to necítíme."

Snažte se neomezovat sebe nebo své dítě v aktivitách a dosavadních běžných činnostech jen proto, že s porušenou pokožkou je to horší, nepříjemné nebo náročné. Hledejte spíše cesty, jak se to dá.

3) Pokuste se ovlivnit to, co můžete

Vědomě pracujte se svými obavami. Vyhněte se pohledu na životní krize jako na nezdolné problémy. Nové okolnosti někdy vyžadují, abychom změnili naše priority, cíle či hodnoty. Přijetí okolností, které nelze změnit vám může pomoci soustředit se na ty, které se změnit dají. Nemůžete změnit fakt, že vaše dítě má ekzém, můžete však ovlivnit, jak si situaci vyložíte a jak na ni zareagujete. Zkuste si představit, jak se okolnosti změní za pár měsíců. Všimněte si jakýchkoliv způsobů, které vám pomohou cítit se o trochu lépe ve vyrovnávání se s obavami. Děláte tím službu pro sebe a své dítě. Učení napodobováním funguje zaručeně i v tomto případě.

4) Zachovejte si naději

Optimismus se podle mnoha motivačních teorií dá programovat. Zkuste si představovat vizi toho, co chcete, namísto obav, strachů a pochybností. Pocity bezmoci, odevzdanosti či sebelítosti jsou spíše rizikem, že nepříjemnou situaci budeme řešit dlouho.

5) Přiznávejte a přijímejte emoce

Ale pozor, s bodem 3 úzce souvisí časté přesvědčení, že pokud máme myslet pozitivně, je třeba potlačit některé nepříjemné emoce. Emoce jsou pouze informace našeho těla. Je to naše přirozená výbava k životu. Pokud si jich nebudeme všímat, nepřiznáme či je dokonce potlačíme, přišli jsme o cenné informace. Přišli jsme také o možnost se podle těchto informací zařídit. Častou nechtěnou a obávanou emocí je strach. Pokud svůj strach ignoruji, je možné, že se "zapomenu" o sebe dostatečně postarat v náročné situaci nebo nebudu hledat způsoby, jak se cítit lépe. O tom jsme mluvili v bodě 2.

Pocity a jejich komunikace

Je nesmírně žádoucí, aby se už od malička děti učily rozpoznávat co cítí a proč. Některé děti se to přirozeně učí od svých rodičů doma.

Ale některé děti mají navíc štěstí ve vzdělávací instituci, v jejímž rámci si rozvíjejí jak IQ tak i své EQ. Existuje velmi dobře rozpracovaný koncept emoční inteligence EQ D. Golemana. Jsou množství výzkumů, které ukazují, že když roste EQ u dětí, roste i jejich schopnost zvládání zátěžových situací a tím psychická odolnost.

Pro inspiraci: Na Slovensku funguje program Zippyho kamarádi. Je to roční program ve školkách a základních školách pro 5-7 leté děti. Po absolvování programu děti dokáží lépe rozpoznat a vyjádřit své emoce, porozumět jim. Program je zážitkový a děti si zkoušejí modelové situace, aktivity a hry. Hledají způsoby, jak se cítit lépe. Buď si své způsoby a možnosti najdou samy, nebo jim pomáhají jejich vrstevníci.

Děti se učí, že řešení každé situace mají ve vlastních rukou (jaký způsob či strategii zvládání zvolí).

Program Zippyho kamarádi (Zippy's Friends) byl vytvořen britskou organizací Partnership for Children jako výsledek výzkumu problematiky zvládání zátěže a stresu u dětí mládeže. V současnosti probíhá v téměř 30 zemích světa. Na Slovensku se program realizuje od roku 2013 v jednotlivých mateřských a základních školách pod záštitou Ligy za duševní zdraví.

     Program trvá jeden školní rok a věnuje se 6 velkým tématům:

1. Pocity

             2. Komunikace

             3. Vztahy

            4. Řešení konfliktů

            5. Vypořádání se se změnou a ztrátou

            6. Zvládání nových situací

6) Pečujte o sebe

Věnujte pozornost vašim potřebám. Plánujte si aktivity, které máte rádi a při kterých si odpočinete. Zkuste si vytvořit pravidelnou rutinu, která vám dodá energii. Ne každý rád cvičí! Pro vás může být energetická vzpruha úplně něco jiného. Péče o své tělo i psychickou pohodu pomáhá čelit stresorům.

7) Vyhledejte pomoc

Některé životní události jsou natolik intenzivní, že vás absolutně vyřadí z běžného fungování. Znakem psychické odolnosti a síly je také připuštění, že nemám dost sil krizi zvládnout a potřebuji pomoci. Pokud třeba, vyhledejte ji. Někdy to je nejrozumnější způsob, jak se o sebe postarat.