Očima mámy: Tak už se, prosím tě, neškrab!

Pravdy o atopii se od svého začátku věnují problematice atopické dermatitidy neboli atopického ekzému.

Toto kožní onemocnění s sebou přináší změnu životního stylu, stravy i různé podněty, na které si člověk musí zvyknout. Kromě rad odborníků z různých oblastí si teď můžete přečíst také příběhy, které zpracovala máma pěti děti, z nichž tři mají těžký atopický ekzém. Každodenní výzvy i radosti vylíčí ve svých článcích Jana Ligurská v pravidelné rubrice Očima mámy.

Tak už se, prosím tě, neškrab!

Atopický ekzém je nemoc jako každá jiná. Důležité je správně pečovat o kůži, poctivě promazávat každé místečko na těle, a HLAVNĚ SE NEŠKRABAT. Jenže to se lehce řekne…

Moje tři děti (mám jich celkem pět) si s ekzémem vystály své. Dvojčata Kuba a Matýsek a za dva roky po nich i nejmladší Anežka se narodili jako krásná růžovoučká miminka. Ošklivé červené fleky na tvářích se jim vyrazily, když měli sotva dva měsíce. Pravda, tehdy se ještě neškrabali, protože taková malá miminka ruce pořádně používat nedokážou.

V půl roce už to však bylo jiné. Ekzém se rozšířil téměř na celé tělo a svědil čím dál víc. Nešťastné děti pak soustředily veškerou svou pozornost na to, jak se na nezakrytých částech těla podrbat. Na čele, na tvářičkách, při přebalování na stehýnkách. Bavlněné rukavičky s tkaničkou pomohly jen ze začátku. Děti během pár dnů přišly na to, jak si rukavice z ručiček stáhnout. A i když měly dokonale ostříhané nehtíky, neobešlo se to bez krvavých šrámů.

V roce měli Kuba s Matýskem ekzém pořád ošklivý. Kluci už rozuměli, co jsem se jim snažila vysvětlit. Už chápali, že když se budou škrabat, poteče jim krev a „bebinka“ se budou špatně hojit. Uvědomovali si, že škrabání je něco zakázaného, že maminka to nechce. A tak jsem nesčetněkrát denně opakovala: „Ne, neškrabej se, to nesmíš!“ Víte, jaký byl výsledek? Kluci se škrabali tajně. Vyčkávali, kdy se k nim otočím zády. Nebo se schovali pod stůl, pod deku, utekli do jiné místnosti. Přistižení synové se cítili provinile a já jsem se považovala za neschopnou matku, která nezvládá ohlídat vlastní děti.

Nejdřív bylo nutné vžít se do pocitů dítěte. Živý atopický ekzém neuvěřitelně svědí. Je to horší pocit než bolest. Ani dospělý ekzematik si nedokáže pomoct a citlivé místo si alespoň tře. Jak to má vydržet malé dítě? Přísné zakazování či okřikování je tady zbytečné.

Místo negativních instrukcí si připravme pozitivní přístup. Místo „Ne“ nabídněme pochopení, otevřenou náruč a pomoc. Odvedeme pozornost od nepříjemného k příjemnému. Škrabavé ručičky dostanou něco na práci, aby zapomněly na svědění.

• Svědí tě to? Já vím, máš s tím trápení. Ale neboj, já ti pomůžu. Tak pojď ke mně, budeme to bolavé místo jemně hladit a foukat. Vezmeme krém z ledničky a namažeme to, bude to hezky chladit. Na namazané „bebinko“ můžeme dát i mokrý obklad, to ti udělá dobře. Bolístku namažeme a zavážeme obvazem, bude líp, uvidíš.
• Budeme si spolu hrát, abys na to svědění tolik nemyslel. Zabavíme ručičky, aby měly dost práce. Budeme malovat pastelkami, vystřihovat, skládat puzzle, stavět kostky, lego. Budeme společně vařit, pojď mi pomoct držet mísu s těstem a vařečku. Budeme vysávat, potřebuji pořádného siláka na pomoc. Kdo umí zametat velkým smetákem jako maminka? To zvládnou jen velcí šikulkové! Půjdeme ven na procházku. Projedeš se na odrážedle a bude nám spolu dobře.
• Honem pojď, dáme si něco dobrého k snědku. Vezmi si lžičku a ukaž mi, jak umíš pěkně papat sám. Kolik křupek se ti vejde do dlaně? 

Já vím, je to těžké. Ve dne musíte být jako rodič pořád v pohotovosti a v noci kolikrát také. Děti se totiž dokážou škrabat i ze spaní. Ale nedejte se, bojujte!

Jana Ligurská je autorkou první české publikace, která se komplexně věnuje atopickému ekzému, ale i často zanedbávaným potravinovým alergiím. Kniha se problematice věnuje odborně, je ale podaná srozumitelně, aby jí porozuměli i rodiče malých pacientů. Na svých stránkách otevírá příběh o úspěšném boji s těžkým atopickým ekzémem.